Pokud se zaměřím v mém denním zkoumání, nebo v životě vždy nejprve na emocionální souhru v jakékoli situaci, nebo v pracovním zaměření, a až pak na kvalitu výrobku nebo dění, začnu nahlížet na život podobně jako Duše / Duch.

Duch neřeší budoucnost, minulost a další události v tom smyslu, jestli bylo něco dobře zrealizováno. Duch vnímá víc přes emocionální souhru, to znamená, že pokud vnímá, že by se ve vztahu mohla projevit disharmonie, nebo při práci – pro někoho vzniknout určitá neharmonická emoce, analyzuje to a pokud je to opravdu podstatné a není nutné aby došlo k této události, nebo smluvené dohodě s daným člověkem, zruší tento projekt.

Vždy pak záleží jakou používáme víc identitu. Pokud si naciťujeme naše situace při práci zpětně i do budoucnosti, jsme víc v Duši / Duchu – orientováni a tím nebudeme mít problém například zrušit zakázku nebo i jiné věci [ať to stojí co to stojí ], protože Duše je vždy prvořadá v našem počínání.

Tímto postupem si zabezpečíme skvělý život.

Tento život nemusí být nutně nejlepší pro fyzického člověka. Život je pak v souhře člověka / Duše / Ducha [nebo se tam dostáváme], a náš život je naplnění Radostí, což je podstatné.  Vztahy nebo materiální bohatství jsou všeobecně až na dalším místě, protože je to vždy vedlejší výsledek / produkt naší hlavní Radosti.